NOVÁ SÍŤ INFORMUJE (No. 37)

Divadelní festival Kutná Hora – Divadlo X10

Ewa Zembok je divadelní režisérka působící nejen v Praze (Meetfactory, A studio Rubín), ale i na moravských a slezských scénách. Mimo jiné v brněnském HaDivadle či olomouckém divadle Tramtárie. Je spoluzakladatelkou pražského Divadla X10 založeného v roce 2013, kde působila jako kmenová režisérka, současně se věnuje rozjíždějící se pravidelné činnosti Divadla v Kutné Hoře a Divadelnímu Festivalu Kutná Hora a také mezinárodní spolupráci. Divadlo X10 je otevřenou platformou nejen pro současné divadlo, ale i další druhy živého umění. Jedním z projektů Divadla X10 je také Divadelní festival Kutná Hora, který se letos koná v termínu 10.- 12.9.2020.

Ewa Zembok: Přeji si, aby se v Kutné Hoře začalo ve velkém chodit na alternativní kulturu

Ewo, jak se pražské Divadlo X10 dostalo k organizaci festivalu v Kutné Hoře? Můžete tuto cestu a propojení Divadla X10 a Kutné Hory krátce popsat?

V roce 2005 spolek Kulturní Invaze, Kryštof Koláček (Manažer Divadla X10) spolu s Vojtěchem
Varyšem, založili festival, s cílem přivést alternativní umění do historické Kutné Hory. Divadlo X10 bylo stálým hostem festivalu od jeho začátku a současně mu poskytovalo produkční podporu. Po smrti Vojtěcha jsme se rozhodli festival plně převzít i proto, že v souvislosti se stěhováním Divadla X10 ze Strašnic do centra Prahy, jsme ukončili festival strašNICE. Oživování netradičních míst a veřejného prostoru živým uměním je od začátku Divadlu X10 blízké, a tak všechny okolnosti
přirozeně vyústily v naše rozhodnutí Divadelní Festival Kutná Hora (DFKH) organizovat a produkovat.

Na jakých místech v Kutné Hoře se festival odehrává a kdo je vaším kutnohorským partnerem?

V prvních letech byl festival rozprostřený po celé Kutné Hoře a hrálo se na různých místech. Například v Synagoze, vnitřních a venkovních prostorách GASKu, na Palackého náměstí a v bývalém pivovaru v Sedlci. Sedlec je periferní části Kutné Hory, nachází se tam zároveň Kostnice a Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Loni jsme poprvé celý festival soustředili do areálu Pivovaru Sedlec, protože jsme cítili potřebu festival konsolidovat a dát mu pevné zázemí. Naše úzká spolupráce s majitelem pivovaru panem Janem Chejnem se potvrdila, a tak jsme se rozhodli pokračovat s DFKH i v areálu pivovaru. Od letošního roku tam realizujeme také pravidelný kulturní program. Kromě toho tradičně hrajeme pohádky a představení pro rodiny v centru na Palackého náměstí, nově spolupracujeme s Barem 22.


Jak je pojata dramaturgie vašeho festivalu? Mění se každý rok, nebo se pravidelně zaměřujete na konkrétní témata, oblasti, žánry?

Festival je od začátku zaměřený na nezávislé a autorské alternativní divadlo. Dramaturgie se
přirozeně prolíná s dramaturgickým směřováním Divadla X10. Tematicky se orientujeme na palčivá, sociální a aktuální témata. DFKH dostalo mezinárodní rozměr. Jsme otevřeni širokému žánrovému spektru, zajímá nás performance, instalace, pravidelně uvádíme loutkové a objektové divadlo. Letos jsme do programu zařadili komunitní aktivity pro místní obyvatele, ale i pro hosty ze zahraničí, diskuse s českými a zahraničními hosty a networkingová setkání. Každý rok uvádíme festivalovou premiéru, inscenaci nebo performance, připravenou přímo pro prostory pivovaru. Zde se otevírá možnost i uměleckých rezidenci. Máme toho hodně co nabídnout, což je do jisté míry naše specialita. I z tohoto důvodu bude letos festival probíhat poprvé tři dny, od čtvrtka do soboty.

Na co se mohou diváci těšit v letošním ročníku?

Korona nám pořád kříží plány, takže do poslední chvíle budeme v napětí, jestli se nám podaří program realizovat v plném rozsahu. Jedno je jisté, DFKH letos určitě bude. Region bude silně reprezentován Divadlem Continuo s jejich poslední premiérou Monstrum_and here I am blind a slovenským, správně řečeno rusínským, Divadlem Alexandra Duchnoviča s inscenací Pieskovisko. Dále budeme mít silnou slovinskou reprezentaci v podobě ljubljanského Divadla Glej a dvou inscenací Matiji Solce. Svého diváka určitě najdou loutkové inscenace v podání souborů LokVar a T601, které dokážou, že loutkové divadlo není jenom pro děti. Divadlo X10 se bude prezentovat jednou z posledních premiér – Otcovrahem a komunitním eventem Y: My Garden Is Your Garden,
která vzniká v rámci divize Y – svébytné platformy propojující teorii, současnou performance a
imerzivní instalaci. Já osobně se moc těším na koncert kapely P/ST a premiéru No More Theatre! – performance Jakuba Gottwalda, našeho stálého spolupracovníka a Janise Povilaitise z Ruska, který se loni účastnil networkingových setkání. Janis z jasných důvodů musí zůstat v Rusku, ale performance dostane díky tomu nový rozměr. Vlastně lze říct, že situace kolem Covid 19 může být i inspirující. Na příklad díky tomu, že nemůže přijet řada domluvených hostů – účastníků původně plánovaných diskusí, mámě nově na programu panel věnovaný Bělorusku. Já v rámci akce Pohled pro Bĕlorusko budu iniciovat posílání pohledů vězňům režimu, což je jeden z nástrojů jak je podpořit a dát najevo, že mezinárodní veřejnost sleduje tamní situaci. Druhá z diskusí bude zacílená na nezávislý sektor a jeho advokacii. V neposlední řadě bych ráda zmínila mé oblíbené performery z Maďarská, trojicí Szeri – Páll – Muskovics. I když jejich účast je momentálně, kvůli Covidu, nejistá. Také jsem zvědavá na scénické čtení textu Miriam Šedá Martina Macháčka v jeho režii.

Co vás v poslední době v kultuře potěšilo?

Mám radost z toho, že se poprvé začalo mluvit o nezávislém divadle jako o silné a důležité části kultury a díky tomu jsme se jako sektor zviditelnili. Je to záležitost spíše politického a strategického rázu, než čistě uměleckého, ale považuji to za výsostně důležité. Podstatné je, že dialog mezi jednotlivými institucemi, jako na příklad Asociace Nezávislých Divadel či Nová síť a vládními orgány byl navázán a doufám, že se v něm bude pokračovat.

Co vás naopak zklamalo?

Díky tomu, že se nezávislý sektor dostal do veřejné debaty, se opět ukázalo, jak velká je stále propast mezi jistou částí veřejnosti a kulturou. I přes to, že jsme dovedli pružně reagovat na kritickou situaci, že mnoho z nás poskytovalo sociální pomoc, že jsme dokázali poskytnout pestrou nabídku, kultura, tvůrci a kulturní činitelé se opět stali terčem útoků, které zřejmě plynou z absolutního nepochopení podstaty, čím kultura je.

Co byste si přála?

Aby se ta propast zasypala a lidé obecně si uvědomili přínos divadla a kultury pro společnost. A v
menším měřítku si přeji, aby se v Kutné Hoře začalo ve velkém chodit na alternativní kulturu.

Autorka: Magdalena Špačková