POZOROVAT VZTAH A SOUNÁLEŽITOST MÍSTNÍ KOMUNITY BYL PRO NÁS VÝJIMEČNÝ ZÁŽITEK

Nová síť společně s promotéry, kteří jsou součástí evropského projektu SPARSE Plus, uspořádala v létě a na podzim turné improvizačního představení souboru My kluci, co spolu chodíme. Tour se konala v Rezi.Dance v Komařicích, na festivalu Theatrum Kuks, ve Valdštejnské Lodžii, v letním kině na Chvalčově a ve Švestkovém Dvoře v Malovicích. Přinášíme rozhovor o tom, jak samotné turné vnímali herci, jak si celé turné po venkovských oblastech užili a v čem je podle nich krása improvizace.

Jak byste tour zhodnotili?

Myslíme si, že tour byla úspěšná. Za nás se rozhodně vydařila.

Co vás během tour nejvíce překvapilo, ať už pozitivně nebo negativně?

Mile nás překvapili diváci i místa, kde jsme vystupovali. Bylo určitě příjemné dostat se díky tour z naší bubliny pražských diváků a moct zahrát v různých částech republiky pro místní komunitu. K tomu na krásných místech, v kterých jsme předtím nikdy nehráli. Všude jsme se setkali s profesionálním a milým týmem produkčních i techniků, kteří nám při přípravách představení byli nápomocni.

Jak reagovalo publikum na vaši improvizaci v různých místech? Byly reakce odlišné v závislosti na místě, kde jste hráli?

Reakce se nelišily v závislosti na místě, kde jsme hráli. Spíš se odvíjeli od toho, jestli se nám improvizace dařila, nebo ne.
Nicméně určitý rozdíl v reakcích oproti našim vystoupením v Praze jsme vnímali ve vděčnosti, kterou jsme z diváků během celé tour cítili. Měli jsme pocit, že si lidé tak nějak víc váží možnosti vidět něco nového.

Jaký byl váš vztah s místními komunitami? Zapojujete nějakým způsobem publikum do svých improvizací?

Ano, publikum rádi do improvizací zapojujeme a komunikujeme s ním. Už jenom to, že jsme hráli i třeba v nedivadelních prostorách a prostředích, které místní komunita zná trochu jinak, než jak jsme my prostor využívali, formovalo určitý vztah a interakci mezi námi a publikem. Byli jsme tak nějak hosté v jejich prostředí. Nejvíc jsme to asi pocítili během představení Hostina, které jsme hráli v Komařicích pro místní obyvatele. Oni sice hráli hosty na Hostině, kterou jsme jim přivezli, ale reálnými hosty jsme v daném prostředí byli my. Pozorovat vztah a sounáležitost místní komunity, která si jde užít společný večer do divadla, pro nás byl výjimečný zážitek.

Jaký vliv má prostředí a atmosféra konkrétního místa na vaši improvizaci a herecké výkony?

Určitě nás ovlivňuje prostor, ve kterém hrajeme v tom smyslu, jestli hrajeme uvnitř v divadelním prostoru, nebo venku na otevřeném prostranství. Na naší improvizaci se pak odráží, jestli je prostor něčím ohraničený, nebo ne. Například v Jičíně se naše improvizace blížila asi nejvíc tomu, co znají diváci i z Prahy z našich pravidelných představení, jelikož jsme hráli v uzavřeném prostoru, kde byl divadelní setup se vším všudy. Naopak ve Chvalčově to bylo úplně jiné, protože jsme hráli venku před plátnem letního kina a prostor jsme museli obsáhnout jinak, než jsme zvyklí. Na festivalu Kuks jsme zase hráli v šapitó, které také atmosféru představení určitým způsobem determinovalo.

Připravujete se nějak před představením a jak?

Vždycky se hlavně rozcvičíme a rozezpíváme, to je základ. Pokud možno se ale snažíme nebavit, o čem by dnešní představení mělo být.
Součástí přípravy představení je také příprava rekvizit, které si sami nevozíme, ale vycházíme z předmětů, které v danou chvíli na místě najdeme. Což je také jedna z věcí (když se ještě vrátíme k předchozí otázce), která každé naše představení dost ovlivní – to, jaké objekty v prostoru najdeme. S sebou si vozíme jen kostým.
Největší přípravu na každé představení dělá náš osvětlovač Jonatan, který před představením připravuje a fokusuje světla.
Snažíme se vždycky ale čas v jiném prostředí i užít. Ve Chvalčově jsme se byli před představením vykoupat, v Komařicích jsme strávili celý týden, v Jičíně jsme se byli projít v zahradách. To nám přijde na zájezdech to nejhezčí, že na daných lokalitách alespoň pár hodin před představením pobudeme a nasajeme atmosféru, ideálně tam i přespíme. Že to není jen o tom rychle přijet, odehrát a zase odjet.

Jaké jsou podle vás výhody a nevýhody improvizace oproti klasickému scénáři?

Nevýhoda určitě je, že to nemusí dopadnout vůbec dobře. Že se představení zkrátka nepovede a bude hrozné. Tenhle adrenalin je ale zároveň i zábavný. Improvizace nevnímáme jako zaběhlou rutinu a posouvají nás dál v našich schopnostech a dovednostech na jevišti.
Výhoda je, že si člověk nemusí nic pamatovat a jsme flexibilnější ve výběru témat, která vycítíme, že s diváctvem rezonují. Můžeme témata měnit podle toho, na co lidé reagují, jak se cítíme, nebo i podle toho v jakém místě i čase se zrovna nacházíme.

Jak se jednotliví členové vaší skupiny podílejí na tvorbě improvizací? Má každý člen specifickou roli nebo přístup?

Máme hudebníky a osvětlovače, jejichž role je v představeních jasně daná – dotváří atmosféry situací světelně a zvukově. U herců má asi každý jinou přednost, kterou v představeních uplatňuje. Ale čím déle spolu hrajeme, tím víc se tohle vymezení smazává. Jen Andrej se umí pořád lépe hýbat.

Jaký je váš osobní vztah k improvizaci? Co vás na této formě nejvíce baví?

Improvizace nás baví tím, že je to dynamická forma. Například když u jiného představení vymyslím světelný design, tak tím ta zábava „končí“, protože pak už je to pořád stejné a rutinní. Zato u improvizace je to pokaždé jiné a překvapivé.

Ojedinělost každého představení nás obecně na improvizaci baví. Není to o tom, že 5 let hrajeme stále tu samou věc, ale za těch pět let jsme zahráli pokaždé jiné představení. Každé vystoupení je totiž premiéra i derniéra zároveň. Zároveň je na tom pořád co zkoumat a kam s improvizací jít a jak s ní v představeních pracovat.

A v neposlední řadě nás baví tým lidí, s kterými můžeme pracovat. Tak trochu se nám splnil sen, že hrajeme divadlo se svými kamarády.

Váš největší zážitek z tour?

Jednoznačně čas strávený v Komařicích a jedinečná uvedení našeho představení Hostina, které jsme poprvé vzali za hranice Prahy. Ono to taky byl asi nejintenzivnější čas, který jsme na tour prožili, jelikož jsme tam strávili týden. Okusili jsme díky tomu tak trochu cirkusový život, ve smyslu toho, že přes den jsme představení chystali, večer se na jevišti vydali a po představení společně dojmy zpracovávali.
Mimo to pro nás taky byl krásný zážitek hraní v Jičíně, kde jsme se tak trochu vrátili do dob studiového hraní v komorním prostoru.



Odpovídali: Andrej Lyga, Šimon Pliska, Lukas Blaha, Václav Wortner, Jonatan Vnouček
Foto: Valdštejnská Lodžie, REZI.DANCE Komařice