NOVÁ SÍŤ INFORMUJE No. 36

Kateřina Klička Špičková: Je třeba především vytrvat

Produkční skupina Jelení skok (PSJS) – Velvarská kostka – Velvareum – spolek Natvrdlí/ Velvary

Kateřina Klička Špičková je rodačka z Velvar. Vystudovala učitelství se specializací na výtvarnou a dramatickou výchovu a po studiích, mimo jiné, pracovala jako externí lektorka v Lektorském oddělení Národní galerie v Praze a jako odborná asistentka na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Po deseti letech strávených v Praze se vrátila zpět do Velvar, kde žila od narození. Je jedním z těch, kteří toto město oživují a inspirují k novým, nejen kulturním, podnětům.

Kateřino, aktivity, v kterých se angažujete jsou poměrně různorodé (Produkční skupina Jelení skok, Velvarská kostka, Velvareum, Natvrdlí). Jak se Vám daří je propojovat nejen mezi sebou, ale také s městem Velvary, kde žijete?

Založení Produkční skupiny Jelení SKOK/ Směrem K Otevřené Kultuře (PSJS) bylo vlastně pokusem nějak ukotvit, sdružit či zastřešit široké spektrum mých aktivit. Zatím pod hlavičkou PSJS zastupuji především volné sdružení Osamělých písničářů založené v roce 2002 Janem Burianem a pokouším se tento zajímavý kulturní fenomén podpořit propagačně, organizačně, koordinačně.

Celkově jsou mé aktivity, myslím, ani ne tak různorodé, jako spíš široké. Jedná se především o účast na pořádání nezávislých kulturních akcí a kulturně vzdělávacích aktivit. Jsem si vědoma toho, že šíře záběru může někdy znemožňovat hloubku ponoru, avšak mé „výrobní nastavení“ je takové. Napadá mě mnoho věcí, které by bylo prospěšné udělat a některé z těchto nápadů mi připadají natolik zajímavé, že je prostě nemůžu odehnat. Navíc mám v životě opravdu nesmírné štěstí na lidi, kteří mě inspirují a s nimiž je radost spolupracovat.

Výhodou města Velvary je právě i to, že zde žije poměrně vysoká koncentrace aktivních lidí, kteří se rádi setkávají a pracují na tom, aby se nám ve městě žilo lépe. Část z nich vzešla z divadelního souboru DS Scéna Kralupy, a část přišla z různých stran a směrů. Zajímavá, a ne až tak neobvyklá, je skutečnost, že většina z těchto velvarských kulturních hybatelů se rekrutovala z řad přistěhovalců. Jsem mezi nim snad jedinou pravou a nefalšovanou rodačkou zakořeněnou v tomto městě, byť můj pobyt zde byl přerušen desetiletým pražským exilem. Zmínění aktivní kamarádi založili v našem městě spolek Natvrdlí. Stavíme, tvoříme, budujeme a jde nám především o dobrý stav a náladu nás všech, kdo ve městě žijeme. Natvrdlí se zapojují do dění města Velvary pořádáním koncertů a divadelních představení pro děti i dospělé. V září pravidelně pořádáme festival Natvrdel na Velvarském Malvaňáku, na děkanském dvoře v centru města děláme blešáky, jejichž výtěžek putuje na charitativní účely (projekt Naše děti v Kongu). Natvrdlí a lidé kolem nich se však pochopitelně neomezují pouze na aktivity kulturní, ale dělají, co je právě třeba. V posledních měsících např. roznášeli po Velvarech desinfekce, informační letáky o aktuálních opatřeních apod. Aby to však nevyznělo tak, že kulturu do města vnáší výhradně tak zvané „naplaveniny“. Je třeba podotknout, že se k naší velké radosti stále rozšiřuje okruh rodilých Velvaráků, kteří se do zmiňovaných aktivit zapojují ať už v roli spolupořadatelů, pomocníků nebo účastníků. Náš starosta také velice podporuje všechny spolky a snaží se, aby mezi sebou nesoupeřily, ale aby stále víc spolupracovaly na společném zájmu nás všech, totiž podporovat živou kulturu v tom nejširším slova smyslu.

Jaký je podle Vás předpoklad, aby ve městě typu Velvary mohla být uváděna nezávislá kultura?

Je třeba především vytrvat a také být vstřícní k místním rodákům a patriotům. Mnohdy to není jednoduché. Lidé jsou, jak známo, velmi konzervativní a v maloměstech dvojnásob. Neradi mění zažité pořádky. Chtějí věci tak, jak byly vždycky, a neuvědomují si, že kdyby se jejich přání splnilo, svět by postupně zahníval v nucené nehybnosti, až by zcela zašel. Myslím, že je důležité a prospěšné, vnášet do města nové podněty v podobě akcí nezávislé kultury a pomalu tak posouvat hranice tolerance místních rodáků. Pořadatelé takových akcí by, dle mého názoru, neměli vytvářet opozici k místu, kde se akce odehrává. Neměli by jít proti místním a zatvrzele prosazovat pro ně těžko srozumitelné kulturní obsahy s pocitem jakési nenápadné nadřazenosti. Je také dobré vytvořit prostor názorům a potřebám lidí, kteří v městě žijí. Nedává mi smysl pořádat v maloměstě akci, kam přijedou pouze lidé odjinud. Je důležité propojit „svět vnější a vnitřní“, přivést do města nové podněty a současně dát místním lidem šanci, aby se nezvyklým kulturním akcím otevřeli.

Dalším nutným předpokladem je pochopitelně i dobrá spolupráce s oficiálním vedením města, tedy se starostou, radou a zastupiteli. Když město akce tohoto typu podporuje, jde vše mnohem snáz. My máme ve Velvarech velké štěstí, že tato spolupráce funguje výborně.

Můžete vzájemnou spolupráci město – nezávislá kultura popsat trochu blíže na příkladech na fungování Velvarské Kostky nebo novém projektu Velvareum?

Vznik kulturně vzdělávacího a volnočasového centra Velvarská Kostka je příkladem skvěle fungující spolupráce města a skupiny nadšenců. Již dlouho jsme ve městě postrádali místo či instituci, která by umožňovala pořádání akcí a kurzů nejen pro děti, ale i pro dospělé. Ve městě je sice ZUŠ, ale ačkoli je tato škola dobře vedená, nemůže suplovat roli volnočasového centra. V roce 2012 se uvolnila budova zmiňované bývalé synagogy, která již od 50. let sloužila jako útočiště pro různé typy školských zařízení. V roce 2014 nám tuto budovu město za symbolickou čásku pronajalo, pomohlo nám s rychlou základní rekonstrukcí a od té doby nám pravidelně poskytuje dotace na provoz centra. Společně s dvanácti ženami, tehdy převážně na rodičovské dovolené, jsme v neuvěřitelně krátké době rozžily tuto unikátní stavbu. Nyní máme za sebou již šestou sezónu. V průběhu času se obsah kurzů postupně proměňuje a přizpůsobuje se aktuálním potřebám obyvatel města. Nutno podotknout, že si podpory ze strany města velice vážíme, protože se díky ní nemusíme zaměřovat na komerční akce, které by odporovaly koncepci Velvarské Kostky.

Co vás v poslední době v kultuře potěšilo?

Potěšila mě obrovská vlna solidarity v době karantény. Radovala jsem se z toho, jak mnozí kulturní nadšenci tohoto zvláštního období využili k neobvyklým on-line projektům, jak rychle se začala formovat síť těch, kdo chtěli kultuře pomáhat, kdo si uvědomují, že bez umění (kultury) bychom nebyli ničím než továrnou na výrobu fekálií. Jak kdysi trefně řekl, myslím, Jan Werich.

Neustále mě udivuje, kolik podivuhodných projektů v naší malé republice a v nepříliš velkorysých podmínkách vzniká. Například zrovna minulý týden mi moje kamarádka z Velvar s očima navrch hlavy vyprávěla o loňském Lodžie Worldfestu. Těším se, až se na tuto akci a na spoustu dalších někdy vypravím.

Co vás naopak zklamalo?

Je pár věcí, z kterých nemám dobrý pocit. Na to, abych o nich ale hovořila nějak uceleně, nemám dostatek informací. Nerada bych zbytečně vyvolávala špatnou náladu nepřesnými formulacemi. Proto si dovolím o zklamáních pomlčet.

Co byste si přála?

Přála bych si do budoucna více se zaměřit jedním směrem. Nerada bych ale opouštěla projekty, na nichž jsem začala pracovat. Proto je mým snem dát dohromady skupinu lidí, s nimiž budu na těchto projektech pracovat společně.

Pravidelný blog Nové sítě publikovaný v internetovém magazínu o současném divadle v kontextu www.divadelni-noviny.cz/