NOVÁ SÍŤ INFORMUJE (No. 19)

Adam Hruška: Klíčem je otevřenost

Jihlavské DIOD – divadlo otevřených dveří si za osm let své existence našlo v organismu krajského města pevné místo. Profiluje se jako otevřené centrum, které uvádí netradičnější umělecké pořady i kulturní formáty. Vedle nového cirkusu, nezávislého, pohybového a tanečního divadla, současné hudby, workshopů pro děti a dospělé dává prostor i aktivitám, které směřují k utváření otevřené společnosti (např. PechaKucha Night, diskusní večery s představiteli města, apod.) Od svého založení je členem centra Adam Hruška, který je zároveň třetím rokem hlavním designérem a hlavním produkčním určujícím směr, kterým se DIOD ubírá.

Program DIODu je poměrně rozmanitý. Jak jej sestavujete?
Naším klíčem je otevřenost, vždyť jsme si to dali i do názvu divadla: DIOD – Divadlo otevřených dveří. Nasloucháme potřebám místních aktérů a snažíme se jim vyjít maximálně vstříc. Nově nám to umožňuje i změna v podpoře od města Jihlavy, od kterého nyní dostáváme příspěvek na provoz, tedy nikoli jen na čistě dovezené produkce.

Máte nějaké priority?
Soustředíme se na taneční, pohybové a experimentální divadlo, které občas doplníme filmem či koncertem. Zbytek programu se skládá z místních pronájmů. Dramaturgicky jsme laboratoř a toho se při finálním sestavování programu držíme.

Loni jste rozšířili svou nabídku kulturních pořadů o další festival. Vedle Tance Praha či Fun Fatale se zde na konci září bude konat druhý ročník festivalu nového divadla Malá inventura. Jaké jsou podle vás klíčové faktory, které ovlivňují to, zda se podobné festivaly či produkce z nich uchytí, či nikoli?

Zařazení tohoto festivalu pro nás bylo logickou volbou. Když máme ozvěny tanečního a akrobatického festivalu, tak potřebujeme i ten „novodivadelní“. V Jihlavě je stále ještě hlad po kultuře, takže diváky si festival určitě najde. Kolik jich bude, ovlivňují spíš běžné faktory jako počasí, kolize s jinými akcemi po městě, nebo trefa do divácké nálady při výběru inscenací.

Vedle uvádění etablovaných umělců, dáváte prostor i místním umělcům a organizacím.

Přesně tak. To se opět dostáváme k té otevřenosti našeho programu. Nechceme být prostor, kam se program jen dováží, ale kde se i tvoří. A to lze jen ve spolupráci s místními umělci či spolky, protože vzhledem k naší prostorové kapacitě se nám do DIODu vlastní soubor nevejde.

DIOD v Jihlavě poměrně vyčnívá. Pozorujete v kulturním klimatu města změny, které by bylo možné spojit s existencí vašeho centra?

Jsme zařazeni mezi asi sedmi VIP projekty, kterým město Jihlava věnuje speciální péči, takže na tu změnu klimatu ve městě nejsme tak úplně sami. Posun nastal s kulturní strategií, kterou si nechalo město zpracovat externí odbornou firmou, a to spoustu lidí v Jihlavě aktivovalo. Největší dopad podle mě nemají ani tak skvělé divadelní inscenace, které sem zveme z celého světa, jako spíš dva projekty z naší produkce – PechaKucha Night a Rozpravy. Oba po svém pracují s jihlavskou komunitou a propojují různé sociální bubliny, které by k sobě jinak těžko hledaly cestu.

Jaké je složení diváků, kteří DIOD navštěvují?

Máme základnu věrných, které potkáte skoro na každé akci. Ale i po těch letech přicházejí stále noví lidé, kteří jsou v DIODu poprvé. Svou roli v tom hraje i naše zaměření na pohybové workshopy a dětského diváka. Děti nás doma vychválí a rodiče příště přijdou s nimi. A pak také již to zmíněné propojení naší produkce s pronájmy, kdy se nám daří cílit na široké spektrum místních i přespolních diváků.

Jaké je personální zajištění DIODu, případně chystáte rozšířit své řady?

Momentálně jsme na provoz divadla čtyři stálí zaměstnanci. V poslední době se nám daří vypomáhat si externisty, kteří nám ulehčují práci s náročnějšími projekty. Zároveň probíhá reorganizace naší mateřské organizace Sokol Jihlava, která postupně profesionalizuje své vedení.

Co vás v poslední době v kultuře potěšilo?

Přes léto jsme spolupracovali s divadlem TEJP na site-specific projektu Stará plovárna. Čtrnáctidenní usilovná práce až šedesáti lidí, amatérů i profesionálů, vygenerovala tři jedinečné večery a přilákala i v čase letních dovolených přes sedm set diváků.

Co vás naopak zklamalo?

Koukáme dopředu a pozitivně, takže na nějaká zklamání není prostor.

Co byste si přál?

Méně „slušných“ lidí v divadlech i v politice.

Pravidelný blog Nové sítě publikovaný v internetovém magazínu o současném divadle v kontextu www.divadelni-noviny.cz/